Praha je místem, v němž se po staletí překrývají, kříží a usazují nejrůznější kulturní vrstvy. Je proto přirozené, že páteř programu Prahy 2000 tvoří projekty, které se dotýkají nemovitého i movitého kulturního dědictví. Oblast muzejnictví a památkové péče, která je legitimním nástrojem pro uchovávání naší historické paměti, má v tomto spektru nezanedbatelný podíl. Do struktury programové nabídky se významnou měrou zapojují všechny nejdůležitější muzejní a galerijní instituce podle svých konkrétních oborových specializací. Rok 2000 evidentně jejich aktivitu motivuje společným inovačním úsilím, krokem směrem k budoucnosti, jenž předznamenává snahy o důstojný přechod do nového tisíciletí. To je patrné v převaze projektů trvalejšího charakteru, jakými jsou např. rekonstrukce či modernizace památkově chráněných objektů, jejich revitalizace a budování nových muzejních sbírek a pracovišť. Vypjatá soutěživost o přízeň diváka patrně s určitým zpožděním reaguje na fenomén jakési muzeologické euforie provázený produkcí velkých syntetických výstav, které jsou nejen příležitostí odborně utřídit a prezentovat kulturní hodnoty, ale také přitahují naši i zahraniční širokou veřejnost.
     Lehce neurotizující hranice roku 2000 evidentně poznamenala tituly mnohých výstavních projektů, které inklinují k sebereflexi a bilancování. V těžišti pozornosti se ocitají významné historické epochy, pokusy o syntézy, tematizovány jsou živé otázky našich kulturních a uměleckých dějin. Oblast muzejnictví dohání zpoždění oproti jiným disciplínám v přijetí převratných technických vymožeností 20. století - nových médií - a programově překonává tradiční statické metody vizuální prezentace. Otevírá se takovým možnostem svého fungování, které definují muzea a galerie nejen jako tezaury hodnot, ale také jako experimentální pole a tvůrčí laboratoře.


Kaliopi Chamonikola